Pokus: Ubuntu a prvouživatel PC

Se zvědavostí mě vlastní a i díky náhodě, provedl jsem malý "pokus na člověku"  

Po delší době, ozval se mi kamarád Pavel s tím že potřebuje postavit, nebo doporučit počítač pro svoji maminku, on že se stěhuje na delší dobu do Paříže a potřebuje aby s ní mohl komunikovat pomocí mailu, ICQ a Skype.

Maminka / 64 let / nikdy počítač neobsluhovala, spíš ani neviděla, naopak jsem poznal, že se ho docela bojí.

Nakonec jsme s ohledem na cenu, která byla hlavním faktorem a minimum místa u paní doma, vybrali notebook Acer TravelMate 5335  levňoučké dvoujádro, ale alespoň dvoujádro, původně si Pavel myslel na bazarový kousek s AthlonXP M, ale nakonec jsem ho zlomil.

Pak jsem spáchal malý pokus. Notebook se dodává bez OS a tak jsem, už bez jeho asistence, nainstaloval do kompu Ubuntu 11.04 a přepnul na Gnome panel. Horní systémovou lištu jsem hodil dolů, dolní smazal a dodal jsem Skype, Pidgina a Google Chrome. Založil jsem jí Gmail a do lišty a do Chrome hodil upozorňovací ikonu o došlé poště. Všechny používané aplikace jsem vytahal na plochu a notebook odevzdal šťastné majitelce. 

Poprvé jsem někoho učil jak se zachází s myší, vlastně jak se vůbec myš drží, jak se pohybuje kurzorem pomocí tahu na stole a jak a proč se kliká na tlačítka. 

Po zvládnutí myši jsme probrali aplikace a jak napsat a poslat mail, zprávu v Pidginu a jak zavolat, nebo zvednout hovor ve Skype. Oboje (Pidgin i Skype) jsem nastavil, aby se spouštěli automaticky s nabootováním systému. 

Jako bonus dostala počasí na plochu a to se jí, kromě Solitéru, líbilo nejvíc :)

Po překonání počátečního strachu, se paní celkem rychle zabydlela na Seznamu a jediné co mě udivovalo, je že vůbec nepoužívá kolečko na myši, všechny stránky, které mají postranní roler ovládá buď klepáním kurzorem na šipky nahoru a dolu, nebo šipkami na klávesnici. Pokoušel jsem se jí naučit točit kolečkem, ale marně, asi nějaký blok v hlavě. Naštěstí používala v práci psací stroj a tak psaní na klávesnici jí nedělalo po chvíli problémy, jen do ní tříská jako "hluchej do vrat" :)
Stejně je zajímavé jak těžko se člověk zbavuje zajetých stereotypů z let minulých.

Při odchodu domů, pravda po více jak osmi hodinách, jsem opouštěl spokojenou uživatelku počítače, ani jí nenapadlo, že má něco divně nebo jinak a že jí to nevyhovuje.
Vše je prý srozumitelné a jednoduché, až na trefení se kurzorem myši do ikony, pokud ho má na druhé straně obrazovky a musí si s ním někam dojet, ale to se časem podá.

Myslím, že Ubuntu obstálo v této neobvyklé zkoušce se ctí a ukázalo, že se bezesporu jedná o dospělý operační systém. Uvidíme co za týden, nebo měsíc, až opadne počáteční respekt k neznámému a začne ho blíže prozkoumávat.

Strávil jsem u paní celou sobotu a byla to celkem zajímavá zkušenost.