Cesta slepých ptáků

Povedlo se mi zachránit v jednom výprodeji oblíbenou knížku mého dětství.

Trilogie od klasika české scifi scény Ludvíka Součka * cesta slepých ptáků , runa rider , sluneční jezero * vydaná v roce 1964 mne jako kluka uchvátila a četl jsem ji snad desetkrát. Příběh, ve kterém byl umně zakomponován Jules Verne a jeho Cesta do středu země, začínal v Češkoslovensku, entomologem Kameníkem a končil cestou a civilizací na Marsu, co víc si přát :-)

Pak jsem se odstěhoval od rodičů, cestoval pracovně po půlce Evropy a spoustu knížek pozbyl, tuto nevyjímaje. Náhoda tomu však chtěla a před týdnem jsem zakoupil za 10,- Kč poslední kousek, který jinak šel do sběru. Hamba jim !

Dal jsem se do čtení pln očekávání a ejhle, zjistil jsem, že co bylo v zhruba roce 1988 úplně úžasné a nepřekonatelné, už mi po dvaceti letech tak dobré nepřišlo. Příběh samotný je stále stejně výborný a nález zářícího radioaktivního kovu v nitru sopky Sneffels na Islandu, který sloužil návštěvníkům z jiného světa jako osvětlení a následné události vedoucí k cestě na Mars, ale přesto stále sledující Vernův příběh, prostě neomrzí.
Horší to však je s podáním příběhu, soudruhy, nezištnou socialistickou pomocí a další daleko okatější propagandou komunismu se celá kniha jen hemží a chvílemi to tak tluče do očí, až mi z toho vypadává pointa. Například komunistický časopis vydávaný svazáky na islandu je fakt pecka :-) Agenti USA se samopaly tedy taky.


Knihu jsem dočetl a místy se i bavil, stejně jako ten kluk co ji četl stále dokola pře lety, ale už vím, že dvakrát ji číst nebudu. Nedokázal jsem se vrátit zpět do příběhu, přes všechny ty soudruhy.

Zvláštní jak moc se změnil psaný projev a ještě zvláštnější mi dnes připadá, že mi to tehdy nepřišlo divné, hlavně když jsem společně se Součkem hltal i Issaca Asimova, Artura C. Clarka a ostatní kapacity světové scifi. Vůbec jsem tehdy nevnímal rozdíl.

Pointa zní, pokud nejste zapálený komunista, nečtěte milované knihy z dětství, hlavně ty z šedesátých let. :-)